Jídelní lístek třebíčských domácností se v časech minulých řídil až překvapivou pravidelností. Mimo období zabíjaček a svátků.

Tehdejší týden začínal nedělí, kdy se na stůl dostávala jako jediný den v týdnu pečeně. Ve zbytku týdnu byly tabule třebíčských domácností prostší – pokud se maso objevilo, pak se jednalo o hovězí, z něhož se nejprve udělal vývar a následně bylo podáváno s bramborami a omáčkou, případně luštěninami, nebo zeleninou.
 
Zelenina byla tehdy využívána v poměrně hojném množství, hlavně tedy zelí, zvané „kchél“, které si na zimu pro sebe každá domácnost nakládala, dále pak byly v domácnostech k vidění hlavně mrkve a fazolové lusky. Na trh se zelenina dovážela ze Znojma, pro vzácnější květák se pak chodilo na zámek, nebo do jejkovského kláštera, kde tamní mniši pěstovali také chřest, který však obvykle schraňovali pro svoji potřebu.
 
Ve středu a v pátek byly striktně dodržovány posty, na stůl se prto dostávaly hlavně knedlíky plněné sezónním ovocem. Těsto na jejich přípravu bylo bramborové. Nejoblíbenější verzí knedlíků byly takzvané „šišky s kadlátkama“, tedy švestkové knedlíky sypané mákem. Mezi dětmi byl ale oblíben jiný druh posypu zvaný „pracharanda“, který byl tvořen moučkou ze sušených a jemně rozemletých planých hrušek. Kaše a škubánky se pak sypaly perníkem.

Ze sladkých pokrmů se na stůl dostávaly v pátek a někdy i v sobotu vdolky, nebo buchty tradiční velikosti 20 x 12 x 8 cm. Jídávaly se společně s kmínovou, nebo bramborovou polévkou. Buchty se obvykle plnily sezónním ovocem, povidly, nebo makem. Občas náplň tvořil také tvaroh, případně zelí, mrkev, nebo řepa. "Zelníky" byly poměrně oblíbené, "mrkvance" a "řepance" však podstatně méně. Dalším druhem sladkého pečiva byl "táč", tehdy jasně definovaná jako placka těsta rozprostřená po celém plechu a plně pokrytá rozpůlenými švestkami. Drobnější zákusky a buchtičky se jedly pouze o svátcích, nebo při se dýcháncích lépe postavených dam.

Sladké pečivo bylo významnou součástí jídelníčku právě při slavnostních hostinách, jakými byly třeba svatební tabule. Tehdy se pekly mimo rozmanitého cukroví bábovky a vánočky. Veškeré pečivo bylo připravováno výhradně doma a každá hospodyně pečlivě střežila svoji recepturu. Věnovala-li některé ze svých blízkých recept, pak to bylo považováno za důkaz důvěrného přátelství.

Mimo svátků bylo významnou událostí období zabíjaček. Tehdy se jídelníček třebíčských domácností rozrostl a stal různorodějším. Na stůl putoval ovar, jelita, nebo jitrnice. Do jara se také uchovávalo uzené maso, které aby nevyschlo bylo buď uschováno do pytlů napěchovaných ovsem, nebo ječmene, někdy pak přímo zapečeno do bochníků chleba. Oblíbený pokrm při zabijačkách tvořilo také černé maso s knedlíkem a bílou omáčkou - smetanovou s křenem.

Výčet masových pokrmů v domácnostem pak uzavírá vepřové na Nový rok, kuřecí a holubí maso na počátku léta, husí na podzim a kozí v období Velikonoc.

Více se o životě Třebíčanů v minulosti dočtete také v dvoudílné knize vyprávění od Karla Dvořáka - Ze staré Třebíče, která je dostupná v třebíčské knihovně.